Jdi na obsah Jdi na menu
 


Heřmanovice

                                   Vznik Heřmanovic


Podle pověsti byly založeny Heřmanovice někdy kolem roku 1247, což by znamenalo, že vznikaly zároveň s rekonstrukcí hradu a osady Fürstenwald na vrbensku poničeném Mongolskými hordami v roce 1241. Podle pověsti se vše událo takto:
„ Jednou se Vratislavský biskup vydal na lov. Zajel hodně daleko na jih od svého sídla až do hraničních hor. Zde v hlubokých nekonečných lesích zabloudil. Bloudil velmi dlouho až narazil na paseku s kouřícími milíři. Zde pálil místní uhlíř dřevěné uhlí.Uhlíř se jmenoval Hermann a jeho sídlo neslo jméno „ Hermanns Stätte“.
Z tohoto spojení vznikl název Hermannstadt.
Pravda je ale taková, že v roce 1247 spravovali toto území Vratislavští biskupové jako nejvzdálenější (nejižnější) část svého území o které vedli neustálé spory s českými králi a hlavně s opavskými knížaty (Mikuláš I. a Mikuláš II.).Hranice procházela okolo hradů Quinburg, Drchenburg Koberstein a Edelstein. Heřmanovice patřily pod správu města Nisy ale administrativně je spravovalo město Zuckmantel (dříve Edelstadt nyní Zlaté Hory).


                           Hermanstadt oppidum (Heřmanovická tvrz)

O Heřmanovické tvrzi se toho mnoho neví, je známo kde stála a jaké měla asi rozměry. Protože ale patřila Heřmanovicím, kronika udává název platící do roku 1339 „Hermanstat oppidum,“ tak je téměř jisté, že byla postavena zároveň se založením Heřmanovic tedy do roku 1339. Sloužila jako ochrana obchodní cesty od Drachenburgu do Krnova a dále do Opavy. Její trvání však nebylo příliš dlouhé. 12. června 1428 ji napadlo husitské vojsko (oddíl Prokopa Holého) a zničilo tvrz i okolní osadu. Z vykopávek zde byl nalezen středověký meč délky 96 cm a keramický džbánek. Nechci si zde hrát na archeologa, ale připadá mi, že meč až příliš připomíná dobu husitskou, hlavně jeho rukověť.

                   Meč nalezený poblíž tvrze.

Obrazek  NázvyHeřmanovic od roku 1274

Heřmanovice měly od svého založení v roce 1274 (jak udává Nisská kronika) mnoho názvů. Zde je jejich opis.

1339 Hermanstat oppidum
1455 Hermmstadt
1533 Hernstad
1552 zur Hermstadt
1579 Hermstat
1653 Hermbstadt
1700 Herrmannstat
1746 Hermsstadt
1768 Hermanstadtl
 1805 Herrmannstadt

1882 Hermannstadt

Heřmanovice od roku 1274 uváděné jako Hermanstat oppidum (tvrz) zbožná hornická obec byly v roce 1339 povýšeny na město, v jehož čele stál nevolený šoltys (rychtář) se soudní funkcí. V archivech jsou Heřmanovice uvedeny také v roce 1339 v latinsky koncipované zprávě z biskupského archivu ve Vratislavi. Materiál z této listiny prošel územím celého slezského teritoria a píše se v něm o Heřmanovicích jako součásti malého polského knížectví s několika osadami, městečky a vesnicemi v tak zvaném alodu což je správa majetku. Niský biskup k tomu dodává, že bude Heřmanovice označené jako oppidum nadále oslovovat ,,urbs“, jedná se o místo s podobným osídlením jako oppidum (označení urbs znamená obec s některými městskými právy). Od svého založení byly Heřmanovice hornickou obcí povýšenou v roce 1339 na město. Jádro které toto město tvořilo se zachovalo až do dnešní doby. Dodnes zůstal statek, budova fojtství (scholtisei) dnešní škola byla kdysi panským domem s dvorní kaplí. Thürmerův statek (zbourán), František Fochler č.p.134 (zbourán), Pavel Görlich č.p.135, (dříve hostinec jménem Schenk), Rudolf Mätzner č.p.238 hostinec (dříve pivovar – zbouráno), Alfred Wiesner č.p.394, Statek a mlýn Franz Spielvogel č.p.137, Pohlova kovárna č.p.7 a jiné.
Městský charakter ztratily Heřmanovice v roce 1428 po vypálení a rozboření městečka husity, mezi 12. červnem a 8. červencem kdy zde byl na válečném tažení jeden z oddílů Prokopa Holého. Jeden oddíl husitů napadl také horní osadu Fürstenwald (Vrbno), zde byli ale husité nemilosrdně pobiti, havíři, kterým pomohlo Zikmundovo vojsko z Bruntálu. Zajatci a ranění byli nemilosrdně mučeni a za živa i s mrtvými naházeni do staré šachty poblíž kostela a zasypáni
Postupující husité zajali 12. června 1428 celkem 28 věřících a klášterních sester z kláštera v Heřmanovicích. Tyto zajatci byli naloženi na vozy stěhující se válečné hordy a odvezeni směrem na Horní Údolí a dále. Mezi Ondřejovicemi a Mikulovicemi, tam kde dnes vede železniční trať do Glucholaz byli tito věřící nemilosrdně povražděni. Tak se píše v kronice. Po této události se obyvatelé Heřmanovic začali ze strachu z návratu husitů přestěhovávat z jedné obce do druhé, stále do kola.
Klášter stával stejně jako tvrz u staré cesty vedoucí ze středu obce kolem domu č.p.1 směrem na Drakov. Poslední zbytky kláštera se našly na úbočí kopce Kirchberg. Mezi lidmi se povídá, že husité celý komplex úplně nezničili. Některé budovy zůstaly stát a tak se na nich začal podepisovat zub času až se úplně rozpadly, aby už nikdy nebyly obnoveny. V kronice je také zápis z roku 1458 kde se píše:,,místní šoltys provozoval pilu a vápenku. Za to musel platit vrchnosti roční nájem 1 tolar 12grošů. Ale když se obec znovu osídlila byl mu nájem zvýšen o 2 tolary. Z toho se dá usoudit, že obec zničená v roce 1428 byla do roku 1458 znovu osídlena.
Biskup Jakob von Salza nabádal v roce 1537 k dalšímu osídlení této hornicko hutnické obce. Obec byla ve druhé polovině 16 století producentem značného množství železa z hamru ve středu obce.
Občan Karlín z Vratislavi dostal v roce 1522 právo užívat jím postavený hamr na zpracování železa. Okolí tohoto hamru dostalo jméno Vorwietz (Forvitz). Karlin vložil do tohoto podniku hodně peněz. V roce 1559 postavil další hamr a biskup mu udělil další právo na výrobu. Provozoval zde také koželužnu. Po Karlinovi byl nájemcem hutí Krištof Nadral, dále pak Georg Barov. Nakonec byly hutě nabídnuty za sumu 600 tolarů občanu Simonu Roberovi z Nisy. Protože biskup nechtěl ztratit lovecké právo oddělil ho od hutí a hutě pronajal za roční pronájem 15 tolarů, bez loveckého práva. Biskup Karel povolil v roce 1616 prodej a koupi hutí, které byly v obci v provozu až do konce 17 století.
Zajímavá skutečnost je, že Heřmanovice a Forvitz byly dlouho oddělenými obcemi.

                                                     Horní kostelík

Horní kostelík ležící na svahu hory dříve zvané Klosterberg patřil k řeholnímu klášteru Hermmstat. Husité 12. června 1428 rozbořili a spálili tehdejší město Hermmanstadt i s přilehlým klášterem a tvrzí Hermmstat. Staří lidé vyprávějí níže uvedenou událost:,, z Hořící věže klášterního kostela padl na zem zvon a odkutálel se za hrozného jekotu po svahu dolů k obci a našel si svůj hrob v zadní části malého rybníka kterého část je ještě dnes viditelná u zadní části usedlosti č.p 9 a č.p.10.
Po skončení husitských válek (1434) a nutných opravách byla obec opět přisouzena klášteru. Dokumenty týkající se těchto udalostí jsou nečetné a neúplné až do roku 1670. Naddůlní Handtke získává nové informace, živě popisuje další události a uvádí, že na tomto místě byl ještě v roce 1674 vidět kostelík další zbytky staveb které sám zaměřil a vyznačil také místo kde byly před časem viditelné zbytky větší stavební soustavy. Tyto zbytky se nacházejí asi 150 m. nad pozemkem Josefa Muhra (č.p.9) zde byla nalezena klenba to se také kryje s průzkumem kostelního malíře Josefa Thümera který nalezl v těchto místech a dále pak na parcelách Franze Riegerse (č.p.10) a Josefa Mildnerse (č.p.11) u potoka jménem Seifenbach, pluhem vyorané zbytky kamenného zdiva s maltou.
U příležitosti důsledné renovace Horního kostelíka v letech 1929/30 pod dohledem faráře Františka Seichtera který prohlížel farní knihy a nalezl při tom jeden volně přiložený špatně čitelný dokument, nalezený již dříve farářem Darinem s poznámkou, aby mladé jeptišky z kláštera Hermmstatt chodily vyučovat vodoléčbu do lázní Einsiedel. Hermmstatské klášterní lázně stály u hradby tvrze nad kostelíkem vedle pole pana Schindlera (č.p.4). Prateta pisatele vyprávěla, že v klášteře se vyučovaly ruční práce a, že její prababička se tam naučila pletení. Tento klášter platil také za jeden z prvních vzdělávacích ústavů v celém okolí. Toto všechno dokazuje, že klášter musel fungovat ještě před koncem 18 století. Posle-dní odstavec může být dalším důkazem.
Tento řeholní konvent pocházel většinou z pruského Slezska, Grottkau, Fürstenwalde (Vrbno) atd., bez doplňování řeholnic z vratislavského biskupství začal být přestárlý. Zavinilo to roztržení vratislavského biskupství na německou a rakouskou stranu za sedmileté války (1756 – 1763). Když tento řeholní konvent začal náležet k rakouskému teritoriu. Stárnoucí řeholnice začaly vymírat a to naznačuje proč se u jižní strany kostelíka začalo pohřbívat.


                                                Heřmanovická tvrz

Tento opevněný objekt se nacházel v těsné blízkosti obce Heřmanovice. Autoři publikace - Hrádky a tvrze na Moravě – Vladimír Nekuda a Josef Unger udávají na straně 129 odstavec 174 pod heslem Heřmanovice, že na malé vyvýšině východně od obce se nacházejí zbytky opevněného sídla na čtvercovém půdorysu o rozměrech 15x15 m.
Pozůstatky sídla jsou obklopeny příkopem, dnes 5m širokým a dva metry hlubokým. Pravděpodobně se jednalo o strážní hrádek. Ke zmíněnému místu se váže pověst o podzemní chodbě ve které je ukryt poklad. Stručný údaj o heřmanovické tvrzi je doplněn situačním nákresem.
Podle internetových stránek Heřmanovic Bylo svědkem vzniku obce středověké tvrziště nacházející se poblíž kostela sv. Jeronýma nad heřmanovickým lomem. Stavba se stranami 16 x 17 m se nacházela na uměle navršeném pahorku a obklopoval ji val a příkop. Ještě než bylo tvrziště pohlceno vápencovým lomem byl zde nalezen železný meč (uložen v Krnovském muzeu), dále kovové řetězy a kolekce středověké užitkové keramiky.
Podle mých informací se tvrz nacházela nad vápencovým lomem nedaleko kostelíku na mapě z roku 1870 uvedeným pod jménem Klosterkirche a na mapě krnovska z roku 2007 jako klášterní kostel. Z vyprávění místních obyvatel jsem zjistil, že v těchto místech asi stával klášter (má doměnka je, že byl přímým následníkem tvrze). A že jeden kámen z tohoto kláštera je vezděn do kostelní zdi heřmanovického kostela i s datem 1648. Toto je doplněno fotografií. Je nutno dodat, že pan Chybík ve své knize uvádí opevnění jako dvoj tvrz s tím, že obě skoro totožné části byly propojeny chodbou, která procházela krasovou jeskyní sloužící také jako zásobárna vody pro komplex opevnění i kláštera. Dodnes jsou zachovány jen

Obrazek

                                             Vstup do podzemí tvrze a kláštera.

zbytky horního opevnění, zatím co zbytky spodního opevnění kláštera a lázní pohltil vápencový lom. Ještě bych dodal, že věž tvrze byla určitě situována tak aby z ní bylo vidět na věž Quinburgu.

                                   Heřmanovická tvrz 2.října 2007.
Tohoto dne jsme se s kamarády vypravili na průzkum okolí kostelíka svatého Jeronýma nad Heřmanovickým lomem. Ve vzdálenosti asi 50 – 60m jižně od kostelíka jsme nalezli ruiny bývalé Heřmanovické tvrze. Celé tvrziště je zarostlé mladým lesem za valem v příkopu se nachází smetiště. Jižní val je proražen (asi buldozerem) ale jinak se dá celá plocha tvrziště velmi dobře rozeznat v terénu. Zbytky valu dosahují výšky od 1 do 3m nad okolní terén. Šířka příkopu za valem je maximálně do 5m. Jeho hloubka po obvodu je malá, protože se snížila zbouráním hlavní pevnostní budovy. Dá se uvažovat nad tím, že kámen z tvrze byl použit na stavbu kostelíka s přilehlým klášterem (Klosterkirche) Rozměry tvrze jsou také jiné než udávají historici. My jsme naměřili zhruba 25 x 18 m. O přesném měření nemůže být řeč pokud se neodstraní hustý porost křoví a stromů.
Nějaké historické nálezy by se snad mohly udělat po úplném vyčištění a odlesnění tvrziště.

Obrazek

                                                        Heřmanovická tvrz.

                                                Z HISTORIE HEŘMANOVIC

Původní osada Heřmanovice byla situována v údolí v moravsko-slezském pralese. Její tvrz střežila starou obchodní stezku vedoucí od Opavy a Krnova a napojující se u celního a strážního hradu Drchenburg na dálkovou obchodní stezku ze Znojma, Olomouce přes Bruntál,Vrbno a Zlaté Hory dále do Nisy nebo Kladska.
Kolem této stezky vzniklo mnoho strážních hradů ve 13 a 14 století. Zde to byly hrady Quinburg s celnicí Drchenburg. Tyto hrady stávaly v katastru v katastru obce. V katastru Zlatých Hor to byl Koberstein, Edelstein a Leuchtenstein. Na vrbensku pak Freudenstein, Rabenstein Weisenstein a Fürstenwalde. Veliký zájem opavských Přemyslovců pramenil z toho, že se zde nacházela bohatá naleziště zlata a později pak i jiných kovů. O takové bohaté území měli zájem i vratislavští biskupové takže hranice mezi státními útvary byla značně nejistá a území často měnila majitele. Snad největší spory byly o hrad Edelstein.

                                                 DRAKOV - DRACHENBURG

Lokalita Drakov (Drchenburg-Dračí hrad) k.ú. Heřmanovice, se nachází nedaleko obce Mnichov (místní část Vrbna p.Pradědem) v malebném údolí řeky Černé Opavy, pokrytém hustými lesy.V nevelké vzdálenosti nad Drakovem se na Sokolí skále nachází zřícenina gotického hradu Quinburg jinak také Falkenstein. Nedaleko Quinburgu a celního hrádku Drachenburg mezi Heřmanovicemi a Drakovem stával komplex opevnění a kláštera Hermanstadt.
Dále pak směrem na Rejvíz nedaleko soutoku Černé Opavy se Slučím potokem na jejím levém břehu nepatrné zbytky hrádku (celní stanice) Drchenburg.
Několik set metrů dále těsně vedle silnice se nachází rozpadající se technická památka, vysoká dřevo-uhelná pec Lorenzovy huti a pozůstatky náhonu. Památka pochází z počátku 19 století z roku 1807 kdy ji nechal postavit podnikatel Hilarius Kirsch a dal komplexu jméno Lorencova huť a Vavřincův hamr.
Další památkou jsou torza několika pil které snad dříve sloužily jako drtírny rudy, jejich jména Brendlermühlle, Kobermühlle, Wurzelmühle, Lorenc hütte, Kristian hammer, Vogelsang hammer, Vogelmühle a Alte a Neue Josef hammer, jsou zakresleny na mapách z 19 století.
Poslední kulturní památkou a dominantou krajiny je zřícenina strážního hradu Koberstein.Tyto tři hrady měly za úkol střežit tak zvanou Jantarovou stezku která vedla z Vídně až k Baltu a také těžbu drahých kovů v jejím okolí. Koberstein střežil také hranici vratislavského biskupství a měl také sloužit jako opozice královskému hradu Quinburg.
Dále se v údolí Černé Opavy(tzv.Filipovo údolí) nacházela sklárna. Jejím zakladatelem byl vratislavský biskup hrabě von Schaffgotsch, pod jeho správu patřil také poslední hamr zvaný Köhlerhütte. Tyto dvě továrničky už jistě nespadaly do záboru katastrálního území Heřmanovice.


Nutno ještě podotknout, že kolem Heřmanovic, Suchého Vrchu, Drakova a obou cest do Horního Údolí, se nachází mnoho památek na těžbu drahých kovů a železné rudy.

                                 Banderovci na Heřmanovické chatě.

Tuto informaci jsem získal z důvěryhodného zdroje který je velkým milovníkem zdejší přírody a historie. Tento zdroj si ale nepřeje býti jmenován. Při jednom setkání na Drakově mi vyprávěl tento příběh.

     V letech 1945 - 1947 kdy přes naše území přecházeli jednotlivci ale i skupiny banderovců ze sousedního Polska, přišla za mnou na Drakov hlídka českých policistů a vojáků. Sdělili mi, že mají nahlášeno, že se nahoře na Heřmanovické chatě zdržuje několik banderovců. Měli za úkol ověřit pravdivost této zprávy a prozkoumat terén v okolí. Vzhledem k tomu , že se ve zdejších horách nevyznali a ani nevěděli kde se chata nachází, požádali mně o pomoc a také o to abych jim dělal k chatě průvodce. Já  jsem souhlasil a tak jsme se vydali nahoru do sedla mezi Medvědí vrch a Orlík kde Heřmanovická chata stávala. Když jsme přiblížili lesem do prostoru pod chatou začali po nás od chaty střílet. Členové hlídky nechtěli riskovat, proto se rozhodli ustoupit a povolat posily. Další akce se uskutečnila v následujících dnech. Policisté a vojáci chatu obklíčili ale nikoho v ní už nezastihli.

                                                Tak bylo zaznamenáno.                      

Obrazek

 

 

Náhledy fotografií ze složky Heřmanovice