Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přemyslovští potomci - Opavští vévodové

Opavští Přemyslovci - I. Zrod vévodství

Na konci 13. století se konstituovalo vévodství opavské, na pozadí mnohem větších událostí panovnické dynastie.

4.srpen 1306

Osudné datum pro jednoho člověka, pro jedno království, pro jednu dynastii. Toho, až neskutečně horkého srpnového dne, v jednom z pokojů olomouckého arciděkanství uléhá znaven na lože mladý muž, král český a polský a uherský, Václav III. Přemyslovec. Je zmožen po náročném dnu plném horečných příprav, neboť jej čeká vojenská výprava proti polskému králi Vladislavu Lokietkovi a Olomouc je poslední zastávka v České zemi. Udílí poslední rozkaz a odchází do soukromých komnat. Poslední ulehnutí na lože. Vrah čeká na svoji chvíli. Ta nastane. Král je mrtev. Přemyslovský panovník je mrtev. Jeho vrah je bez otálení rozsekán na kusy královskou stráží.

Václav III. byl synem krále Václava II. Přemyslovce a královny Guty, princezny z rodu Habsburků. Necelý rok od svého zavraždění se oženil s mladou a krásnou kněžnou Violou Těšínskou. Král však neměl legitimního dědice a pokračovatele dynastie. Olomoucká úkladná vražda krále Václava III. nebyla nikdy spolehlivě prokázána. Pro budoucnost království tak nastává období nepokojů. Na český královský trůn usednou vládci z cizích dynastií. Korutanci, Habsburkové, Lucemburkové a opět Habsburkové, krátce rod českých pánů z Poděbrad, pak Jagellonci a Habsburkové. Na český trůn tak, krom Jiřího z Poděbrad, neusedl nikdo, jenž původem byl z domácí české dynastie.

Ale roku 1306 rod Přemyslův nevyhasl až tak docela. Naopak, měl se čile k světu. Strom života Opavského domu byl pozoruhodně pevně zakořeněn a v následující generaci se rozkošatěl do grandiozních rozměrů. O nějakém vymírání opavské linie Přemyslovské dynastie nemohlo být ani myšlenky...

Již následujícího dne, 5.srpna 1306, mohlo dojít k aktu nastolení Václavova nástupce na uprázdněný trůn. Jelikož dědictví po meči mělo přednostní právo, před nástupnictvím po přeslici, pak by se toho dne, vévoda Mikuláš Opavský stal českým králem. Je to sice jen fikce, ale v onom čase před 700 roky se mohlo stát cokoliv.
Mikuláš Opavský byl Václavovým strýcem, nejbližším pokrevním příbuzným po meči a členem přemyslovské dynastie. Oženil se s Adelheidou, rozenou princeznou z Habsburku, s níž měl tři syny: Mikuláše, Jana a Václava. Jaká to nadějná budoucnost pro českou zemi. Nestalo se... Možná by tak nedošlo k nástupu Lucemburků na český trůn a císař Karel IV.by nespatřil světlo světa a Praha nestala by se centrem Říše Římské ... snad ....
Dějiny plynuly, tak jak je známe, do dnešních časů na základě jedné velice staré události.

Dne 6.října 1260 bylo napsáno v dalekém městě Římě několik listin na příkaz pana Reinaldua de Seneissia. Onoho dne byl nejmocnějším člověkem na zemi, papežem Alexandr, toho jména Čtvrtý. Tento papež tak vyhověl prosbě českého krále Přemysla Otakara II; o legitimizování potomků svých nemanželských, jenž měl s dvorní dámou své choti a české královny Markéty, rozené vévodkyně z Babenbergu. Tyto dokumenty dovezl českému králi do Prahy papežův písař Bernard de Furconio. Svatý Otec v Římě tak legitimizoval děti krále Přemysla Otakara II. a Anežky z Kuenringu. Princ Mikuláš se stal následníkem českého trůnu a jeho sestry Anežka, Eliška, princeznami českého království. Dle listiny nesmělo jim být upíráno žádných statků a hodností a a stali se legitimními potomky českého krále.
Krásný sen o budoucích časech trval pouze několik hodin.O den později tento papež vydal další listinu, která první dokument upravila!

Synové a dcery krále Přemysla Otakara II.nesmí se stát jeho nástupci na českém královském trůně!!

Přemysl byl však panovník velkých činů. Nenechal se zaskočit papežským výnosem a rozhodl se tak pro jiný způsob zajištění budoucnosti svých dětí.
A tak je Mikuláš, někdejší následník trůnu českého království, obdařen svým otcem panstvím na moravsko-slezském pomezí, zemí kdys známou jako Holasicko. Země kol města Opavy, kterou Přemyslovci kolonizují a opevňují již po dlouhá léta, stává se sídlem budoucího vévody Opavského a domovem vedlejší linie Přemyslovské dynastie.

 

 

 

Opavští Přemyslovci – II. Mikuláš I. Opavský

 (*1255 – †1318). To jsou životní data prvního opavského vévody a prvního člena poslední vedlejší větve přemyslovských králů.

Navzdory papežským výnosům, byl Mikuláš vychováván jako královský princ a osvojil si rytířskou dvornost a diplomatický um. Byl prvním vévodou Opavským, ač jeho titul nebyl právně ustaven podle dobových zvyklostí a tento stav byl urovnán přísahou věrnosti, kterou složil jeho syn Mikuláš v roce 1318 do rukou českého krále Jana Lucemburského.
Ve své zemi se často nezdržoval, ale když už zavítal na Opavsko, vždy se staral o jeho rozvoj a blahobyt formou privilegií městům a podporováním obchodu a řemesel.
Zpočátku se Mikuláš I .Přemyslovec tituloval ,,dominus terrae Opaviae et fillius Ottacari regis Boemiae´´ (pán Opavska a syn krále českého Otakara), byl účasten politického dění na pražském královském dvoře, svědčil na mnoha listinách a bojoval po boku svého otce v mnoha bitvách.
Pod hradem Raab v roce 1273 byl pasován na rytíře.
Dne 26. VIII. 1278 bojoval se svým otcem v osudné bitvě na Moravském poli. Český král Přemysl Otakar II. padl a s ním mnozí věrní rytíři českého království. Králův syn Mikuláš, vévoda Opavský, byl v bitvě zajat a odvezen do Uher. Trvalo dva roky, než se mohl vrátit zpět do své rodné země. Ale v Opavsku mezitím vládl někdo jiný.
Královna vdova Kunhuta se svým milcem a pozdějším manželem Závišem z Falkenštejna se usadili na Hradci, sídelním hradě opavských vládců. Pan Záviš byl jmenován purkrabím na Hradci. To samosebou nepřineslo nic dobrého ve vztahu vévody Mikuláše a pana Záviše.
Mikuláš Opavský tak ovládl jen část své země a sídelním hradem stal se jemu Cvilín, kde probíhali i zemské sněmy. A odkud pozvolna rozšiřoval i svoji moc nad vlastní zemí.
Když se v roce 1283 konečně z braniborského zajetí vrátil Mikulášův nevlastní bratr, král Václav II., očekávalo se napravení majetko - právních vztahů na Opavsku. Ale mladý král svému nevlastnímu bratru nevyšel vstříc a ovládl Opavsko z moci královské. Země tak měla dva vládce, Václava II. a Mikuláše I; oba poloviční Přemyslovce po otcích a poloviční Habsburky po matkách.
Později se král Václav II. rozhodl vrátit vládu nad Opavskem Mikuláši I.
Roku 1285 zesnula královna – vdova Kunhuta a Záviš z Falkenštejna, jemuž začalo být v Čechách těsno a nebezpečno, rozhodl se upevnit svoji pozici dalším sňatkem s urozenou princeznou. Rozjel se do Uher, aby se zde oženil s princeznou Alžbětou, sestrou krále Ladislava IV.
Záviš ve své zaslepené pýše rozzuřil vévodu Mikuláše Opavského tím, že se při námluvách na uherském královském dvoře neváhal drze titulovat vévodou Opavským. Ale ani tento sňatek jej nezachránil od neodvratného konce z rukou kata, která jej dostihla o pět let později pod jihočeským hradem Hluboká. Zatím se jen stahovala smyčka a past čekala na svoji oběť.
Chebská svatba v lednu 1285. Se svolením římského krále Rudolfa I. Habsburského oženil se vévoda Mikuláš Opavský s královou neteří, princeznou Adelheidou. Tento sňatek byl politickým svazkem a záměrně oslaboval pozici stále mocného Záviše z Falkenštejna. Habsbursko – přemyslovský svazek uskutečněný v Chebu též posiloval prestiž a vážnost samotného Mikuláše I. Opavského.
Na přelomu let osmdesátých a devadesátých byl vévoda Mikuláš I. osnovatelem a svědkem na lenních přísahách několika slezských piastovských knížat českému králi.
Snad z podnětu Mikuláše I; vévody Opavského a biskupa Tobiáše, byl letitý vévodův nepřítel Záviš z Falkenštejna zajat a uvězněn. To popudilo mocný rod Vítkovců k odboji proti králi.
Václav pověřil vévodu Mikuláše vedením výpravy do jižních Čech, aby zde nastolil klid. Mnohé hrady, se pod hrozbou popravy Záviše z Falkenštejna, vzdali. Jen Hluboká a její obránci se nemínili podvolit královské moci. Tak byl urozený a statečný rytíř Záviš z Falkenštejna, kdysi manžel královny Kunhuty, švagr krále Ladislava IV. Uherského, na louce pod hradem Hluboká popraven stětím hlavy. Završil se život muže, jenž prý měl sličnou tvář, uhlazené chování a nesmírný hlad po moci, který jej nakonec dovedl do náruče předčasné smrti.
Devadesátá léta 13.století byla pro Opavského vévodu velice příznivá. Byl jmenován Maršálkem Českého Království, poté jej král Václav jmenoval svým zástupcem v Polském Království. V roce 1295 se stal vévoda Mikuláš hejtmanem Krakova. Spor mezi českým králem Václavem II.a Vladislavem Lokietkem byl urovnán diplomatickou cestou na jednání v Klece, kde s Vladislavem jednal sám opavský vévoda Mikuláš, jakožto zástupce krále českého. To se událo roku 1299.
Věhlas Mikuláše Opavského se šířil a hvězda jeho kariéry stoupala. Sic jeho vévodství spadalo opět pod správu českého krále a vévoda se dík povinnostem místokrále Polska do své země dlouhá léta nepodíval.
Dva roky po jednání v Klece se vévoda Mikuláš Opavský stal hejtmanem Velkopolska. Blížil se však osudný srpen 1306. Po tragickém konci krále Václava III; kterým vymřela hlavní linie vládnoucí dynastie, se vévoda Mikuláš odebral z Polska zpět na své državy. Opavsko bylo ale pod správou králových úředníků a nástupce Václava III; král Jindřich Korutanský se nemínil z Opavska stáhnout. Vévoda tak nějaký čas žil na Opavsku a uděloval městům různá privilegia a snažil se rozšířit svůj vliv na úkor moci krále. V městě Opavě roku 1307 nechal založit minoritský klášter, ale s vývojem událostí se on i celá jeho rodina odstěhovali na hrad Plumlov, jenž byl dědictvím po otci, který se stal na nějaký čas sídlem rodu.
Léta ubíhala. Král Jindřich ukončil svoji vládu v Českém království útěkem do Korutan a na český trůn usedl mladý Lucemburský hrabě Jan. Ale ani tento panovník, ač měl za manželku Přemyslovnu Elišku (neteř vévody Mikuláše), se nenamáhal napravit vztahy majetko-právní v Opavsku. Vévoda stále dlel na Plumlově a roku 1311 kdy dostal zpět svůj sídelní hrad, na Cvilíně. Neměl však pod kontrolou celé panství, které mu po právu náleželo. Jistě po letech náročné služby v zájmu českého království, bral tento stav za dost pokořující.
Zatímco starý vévoda hořknul, jeho stejnojmenný nejstarší syn, jistě zpraven o událostech minulých, postavil se do čela odboje moravských pánů proti českému králi. Vzpoura byla nakonec potlačena roku 1312 a mladý Mikuláš Opavský spolu s ostatními, složili v Brně králi Janu slib věrnosti.
Není přesně známo, jak se vyvíjel osud opavských vévodů mezi lety 1312 - 1318. Schylovalo se však k velkému dnu. 3. červenec 1318 byl dnem, kdy staré křivdy byli odčiněny a bezpráví napraveno. Mikuláš I. vévoda Opavský se svým synem Mikulášem, Janem a Václavem setkali se v Praze s králem Janem Lucemburským. Český panovník přijal od mladého vévody Mikuláše II. lenní přísahu. Tak se dle práva a zvyku stal Mikuláš II. právoplatným dědičným vévodou Opavy.
Lenním seniorem opavských vévodů byl přímo český král a vévodství bylo přímým lénem českého království. Sen jeho otce, vévody Mikuláše I. a jeho královského děda Přemysla Otakara II. byl konečně po mnoha letech naplněn.
Po 19. červenci 1318, Mikuláš I. vévoda Opavský, smířen s Bohem, zesnul v Brně a byl tamtéž pochován v minoritském kostele. Uzavřel se tak život syna krále Přemysla Otakara II. prvního vévody Opavského a zakladatele opavské linie přemyslovské dynastie, která v liniích opavské, ratibořské a krnovské přetrvala do počátku 16.století.

Významné data života vévody Mikuláše I.Opavského ( *1255 - †1318)
Zesnul ve věku 63 let.
1269 – pán Opavy
1281 – vévoda Opavský
1293 – vévoda Opavský a maršálek český
1295 – vévoda Opavský a hejtman Krakovska
1300 – vévoda Opavský a místokrál Polska

Manželka:
V Chebu dne 8. února 1285 byl oženěn s neteří německého krále Rudolfa I; Adelheid z Habsburku

Potomci:
Mikuláš II. (*1288 -†1365) – vévoda Opavský 1318 – 1365 a vévoda Ratiboře 1337 - 1365
Václav – (*po 1288 - † 5.března 1367) byl od 1324 kanovníkem v Praze a Olomouci
Jan – (*po 1288 - †1325)

Sourozenci Mikuláše I. Opavského
(historicky doložení )

Anežka (*před 1260 - †????) manželka Bavora II.ze Strakonic
Alžběta (*před 1260 - †????) manželka Vikarda z Polné

Sourozenci Mikuláše I. Opavského
(nepotvrzeni historickými podklady a důkazy)

Jan (*po 1260 – †26.8.1296) probošt vyšehradské kapituly 1288 a kancléř Českého krále 1291
Anežka/Alžběta (*po 1260 - †????) manželka Jindřicha VII. z Kuenringu
Anna (*po1260 - †????) manželka Voka z Kravař

 Opavští Přemyslovci – III. Zlatý věk I.

3.7.1318 – 1340 v dějinách vévodství opavského. Článek o Mikuláši II (1. díl).

Mikuláš II. Opavský
(*1288 – †1365)

Mikuláš II. byl nejstarším synem vévody Mikuláše I. Opavského a habsburské princezny Adelheidy, neteře Rudolfa I. z Habsburku. Roku 1318 stal se dědičným vévodou Opavským a později, skrze svoji první choť Annu Ratibořskou, stal se po smrti posledního Ratibořského vévody Leška, svého švagra, i vévodou ratibořským za nemalé pomoci krále Jana Lucemburského. Byl vnukem krále Českého, slavného a mocného Přemysla Otakara II. Hra osudu v žilách Mikuláše II. Přemyslovce spojila krev dvou nepřátel z bitvy na Moravském poli! Neboť Mikulášova matka Adelheid byla neteří habsburského vévody, německého krále a vítěze z Moravského Pole, Rudolfa I.z Habsburku. Mikuláš II. byl nesporně velkou postavou tehdejší doby. Byl straníkem krále Jana Lucemburského, v Janových službách podnikal diplomatické mise a stál věrně po boku českého krále. Stal se Janovým tchánem, když si dcera vévody Mikuláše II; Markéta Opavská, vzala za manžela králova mladšího syna Jana Jindřicha z Lucemburku. Sen krále Přemysla Otakara II. o koruně německého krále se splnil v jeho pravnukovi. Jošt, markrabě Moravský, syn Markéty Opavské a Jana Jindřicha byl roku 1310 zvolen za krále německého. Mikuláš II. vévoda Opavský a Ratibořský v době usednutí na trůn měl nesporně lepší vyhlídky na prosperitu své země. Byl jediným vládnoucím členem rodu, neb jeho bratři Jan a Václav byli zaopatření církevním obročím a do vlády v zemi nezasahovali. Situace po smrti vévody Mikuláše však byla zcela opačná. Země se postupně dělila mezi čtyři syny Mikulášovi a blížil se pozvolna konec všem nadějím a snům.
Vévoda Mikuláš byl třikrát ženat a měl deset potomků. Čtyři syny a šest dcer. První chotí vévody Mikuláše II. vévody Opavského se v roce 1318 stala sestra posledního Ratibořského vévody Leška I.

Anna, kněžna Ratibořská
(*1289/91 – †1338)
dcera
Přemysla I. Ratibořského (1288 – †1306)
Anny Mazovské (1289 –†1291)
S Annou Ratibořskou měl syna Jana I. Opavsko – Ratibořského a dcery Eufemii, Alžbětu, Anežku, Annu, Markétu a druhou dceru Annu.

Druhá choť vévody Opavsko – Ratibořského, Mikuláše II. Přemyslovce byla opět z okruhu slezské vysoké šlechty. Sňatek se uskutečnil v roce 1338 a ono šťastnou nevěstou se stala

Hedvika, kněžna Olešnická
(*1328 – †1342)
dcera
Konráda I. Olešnického (*1312 – †1366)
Alžběty Břeclavské (1311 – †1328)
S Hedvikou Olešnickou měl jediného syna. Mikuláše III; vévodu Opavského a pána Hlubčicka. Později byl Mikuláš III.Opavsko – Hlubčický jedním z hlavních aktérů dělení Opavského dědictví.

Třetí choť Mikuláše II. Přemyslovce byla jasným sluncem podzimu života starého vévody. Roku 1359 pojal 71.-letý vévoda za choť 13.-letou kněžnu Juditu Falkenberskou. Tato urozená paní se později po smrti Mikuláše II. až nezvykle často připomíná jako skutečná vládnoucí vévodkyně na statcích svých nezletilých synů.

Judita, kněžna z Falkenbergu
(*1346 – †1378)
dcera
Boleslava z Falkenbergu (*1290 – †1365)
Eufemie Břeclavské (*1312 – †1384)
S Juditou Falkenberskou měl syny Václava a Přemysla I. Přemysl se narodil několik dní po smrti svého 77. letého otce. Jeho příchod na svět se klade do posledních dní roku 1365 nebo prvních dní roku následujícího.

Lucis Vitae Nicolae

1288 Toho roku se narodil Mikuláš, nejstarší syn a dědic vévodství.
Otec : Mikuláš I.vévoda Opavský
Matka : Adelheid z Habsburku

1312 První písemná zmínka o Mikuláši II. Opavském. Do vzpoury moravské šlechty proti králi Janovi z Lucemburku se zapojil i čtyřiadvacetiletý potomek přemyslovského rodu, Mikuláš Opavský mladší. Vzpoura moravských pánů byla potlačena králem Janem Lucemburským a v Brně pak provinilci složili králi slib věrnosti a to podstoupil i mladý vévodský synek Mikuláš Opavský (20. červenec).

1318 (požehnaný rok)
3. červenec - Mikuláš, toho jména Druhý, syn Mikulášův, v Praze přijímá z rukou krále českého a polského, Jana Lucemburského, vévodství Opavské do dědičné držby se všemi právy z toho plynoucími. Také se stává na rok Nejvyšším Komořím Království Českého.
V průběhu července se Mikuláš oženil s dcerou Přemysla Ratibořského Annou, kněžnou Ratibořskou, sestrou posledního knížete ratibořského, Leška.
Poté vévoda Mikuláš II.Opavský s králem Janem dlel v Brně, kde 19. července přijal král Jan hold moravské šlechty.
Mezi 19. a 25.červencem Zesnul ve věku 63 let Mikuláš I. Opavský
25.červenec - Mikuláš I.vévoda Opavský byl pochován v minoritském kostele v Brně.

1319 Eufemie Opavská (*1319 - †1360). Narozena dcera Mikuláše II.a Anny Ratibořské. Roku 1335 byla provdána za Siemowita III. knížete Mazovska a Kujavska.
27.července Vévoda Mikuláš s králem Janem potlačili povstání panské kliky královny Elišky Přemyslovny a pana Jindřicha z Lipé.
14.srpna Smrt braniborského markraběte Waldemara a zájem o jeho dědictví zaujala mnoho pánů včetně krále Jana Lucemburského. Mikuláš Opavský byl přítomen této záležitosti osobně. Celý tento podnik nazván byl "Lužickým tažením".
Konec srpna Tzv. Lužické tažení bylo vyhlášeno na zasedání Dvorského sněmu v Praze.
Počátek září Česká hotovost vyrazila z Prahy směr "braniborské dědictví".
22.září Oddíly českého krále, opavského vévody a další zemské šlechty se u města Olešnice setkali s hotovostí dalšího nápadníka braniborské země, Jindřicha knížete Javorského. Ale místo zbraní proběhlo jednání mezi zájemci o dědictví a došlo k dohodě. Král Jan získal Budyšínsko a spokojen se s vojskem vrátil zpět domů.

1320 Alžběta Opavská(*1320/21 – †1386) Narozena dcera Mikuláše II. a Anny Ratibořské
22.února vévoda Mikuláš dal ve známost, že vévodství opavské spravuje po dobu jeho nepřítomnosti hradecký purkrabí Přesek z Lichnova.

1321 Anežka Opavská (*1321/22 –† 7.října 1404) Narozena dcera Mikuláše II. a Anny Ratibořské.

1320/25 Jan I.vévoda opavský a ratibořský (*1320/25 – †16.února 1380) Prvorozený syn Mikuláše II. vévody opavského a Anny, rozené kněžny ratibořské. Manželkou Jana I. se v roce 1361 stala kněžna Anna Hlohovská.

1323 Anna Opavská (*1320/25 – †14.března 1361) Narozena dcera Mikuláše II. Opavského a Anny, rozené kněžny Ratibořské.Byla provdána za Burcharda z Retzu a z Hardeggu v roce 1335.
13.září Aniž vévoda často vybíral daně na svém panství, rebelantská města si vymohla na králi privilegium, že daně smí vévoda vybírat,jen když to učiní také král. Celá tato událost se stala v Brně.
18.září vévoda Mikuláš v Hodoníně pomáhal králi Janovi z Lucemburku v mírových jednání mezi králem českým, uherským a vévody rakouskými.

1324 Král Jan Lucemburský odjel v doprovodu vévody Mikuláše II. Opavského do Francie.
30. prosinec.Snad z popudu krále Jana obdržel vévoda Mikuláš II. Opavský od papeže Jana XXII. glejt, jímž vévodův bratr Václav Opavský obdržel kanonikáty v Praze a Olomouci.

1325 Markéta Opavská (1325/30 -† 1363) Narozena dcera Mikuláše II. vévody opavského a Anny, kněžny ratibořské.Byla provdána za Jana Jindřicha Lucemburského v roce 1350. Z tohoto plodného manželství,které Přemyslovskou krev vyneslo až ke koruně německého krále povstalo sedm potomků, z nichž Jošt se stal roku 1310 německým králem.
Leden. Nejmladší bratr vévody Mikuláše II; Jan Opavský, zemřel v Brně.
16.června. Mikuláš Opavský zavítal na Opavsko vybrat berni. Za to však udělil městům Bruntál, Krnov, Opava a Hlubčice právo nad smilníky, paliči, vrahy a únosci panen.

1327 Počátek roku. Jan Lucemburský s vévodou Mikulášem obsadili vojensky Krakov a donutili krále Vladislava Lokietka, aby ustal v expanzi směrem k Opavsku.
18.února ve městě Opavě za učasti Mikuláše II. Opavského, vstoupili slezští vévodové Boleslav Opolsko – Falkenberský a Kazimír Těšínský do lenního svazku českému králi Janu z Lucemburku.
19.února Ve městě Opavě za učasti Mikuláše II. vstoupil do lenního svazku králi Janovi vévoda Vladislav Kozelský, Lešek Ratibořský a Jan Osvětimský a Zátorský a Jindřich VI. Vratislavský.
Listopad. Meranské jednání ohledně sňatku Jana Jindřicha,bratra krále Jana, s Markétou Korutanskou.Bylo sjednáno věno 40.000 hřiven stříbra pro Jana Jindřicha . Ručitelem bylo 13 českých pánů, včetně vévody Mikuláše II. Opavského.

1329 - 1334 Anna Opavská (*1330/38 – †7.8.1398) Narozena dcera Mikuláše II. vévody opavského a Anny, kněžny ratibořské (druhá dcera stejného jména) Provdána byla roku 1379 za Petra ze Šternberka.

1335 Král Jan táhl do říše a vévoda opavský jej doprovázel na této cestě.

1336 konec roku. Mikulášův švagr Lešek, vévoda Ratiboře zemřel a začalo se horečně jednat o tom kdo zdědí opuštěnou zemi.

1337 14.ledna král Jan Lucemburský, jakožto lenní senior ratibořského vévody potvrdil listinou dědičnou držbu ratibořského dědictví Mikuláši II.Opavskému. Vévoda Mikuláš začal používat titul : ,,dei gratia Oppaviensis et Rathiboriensis terrarum dux". Ale zároveň bylo od Opavska odtrženo Prudnicko s hradem stejného jména a prodáno králem Janem z Lucemburku vévodovi Bolkovi Opolsko – Falkenberskému.
17. února král český odjel válčit do Prus a půjčil si na výdaje peníze i od vévody Mikuláše Opavsko-Ratibořského. Vévoda pak v Ratiboři tamním dominikánkám prodal za 300 kop pražských grošů ves Suchá Pština

1338 Mikuláš II. vévoda opavsko – ratibořský se oženil s Hedvikou, kněžnou Olešnickou.

1339 Král Jan podlehl našeptávačům a rozhněval se na vévodu Mikuláše Opavského a Ratibořského. Protiprávně odtrhnul od Opavska Zlatohorsko s hradem Edelštejnem. Tuto křivdu napravil až v roce 1361 Janův syn, císař a král Karel IV.Lucemburský.

1340 Narozen syn Mikuláše II. vévody opavsko-ratibořského Mikuláš III.vévoda opavský a pán Hlubčic (*1340/41 – †9.7.1394) Syn Mikuláše II. vévody opavsko-ratibořského a Hedviky, kněžny olešnické. Tento bouřlivák, věčně nespokojený a hašteřivý vévoda zemřel bezdětný. Ale jeho život je naplněn nejen věčným mocenským bojem se starším bratrem Janem I. opavsko - ratibořským, ale i cestovatelským duchem. Mikuláš III. byl na jaře roku 1374 hostem Petra IV. krále Aragonie a postupně procestoval celou Evropu.