Z historie Vrbna pod Pradědem

Počátky vzniku mlýnů v Mnichově nejsou až tak přesně zdatované ale dá se předpokládat jejich vznik někdy v 16 století. Mlýny zde byly tři. První z nich, (Gemeidemühle) to znamená mlýn obecní stával v tak zvané Horní vsi (Oberdorf). V roce 1925 na něm byl mlynářem v pachtu pan Robert Fochler. Služby tohoto mlýna využívali místní obyvatelé proto byl také mlýnem obecním. Větší mlýn stojící přibližně ve středu obce (Mitteldorf) jehož vznik se datuje na počátek 16 století, má od roku 1800 známá jména majitelů. Jako první známí majitel je rodina Nackel která vlastnila rozsáhlý zemědělský majetek. Ještě v minulém století se dal rod mlynářů vysledovat na místním tehdy ještě funkčním hřbitově na mramorovém kříži, který nechal postavit jeden z rodu Nackel pan Bedřich Schöbel, děd posledního z majitelů, který byl dlouhou dobu také starostou obce. Když se oženil s Annou Nackel, tak okolo roku 1850 nechal celý mlýn přestavět na modernější provoz, čímž dal základ pro pozdější tak zvaný obchodní mlýn. Další zajímavostí je, že již v roce 1880 zavedl ve mlýně elektrické osvětlení. Tedy dávno před proniknutím tohoto vynálezu do bruntálského okresu.

   Po vystudování mlynářské školy v Dipolosweileru u Drážďan byl přesvědčen, že novými metodami a finančně výhodným provozem může dosáhnout úspěchu. A tak v roce 1925 a ještě v roce 1940 přestavěl celý mlýnský provoz. Tyto investice se vyplatily a denní výkon mlýna  dosahoval až 16 tun semletého obilí. 

Dělníci při práci na Schöbelově mlýnu

             Obilí se zde mlelo na zakázku, obchodně a v té nejvyšší kvalitě. Mlýn byl vybaven nejmodernějším čistícím zařízením a automatickým nastavováním váhy a kvality od krupice až po hladkou mouku a to ještě automaticky nastavoval jejich jemnost a čistotu. Podíl pšenice činil 90% a tato byla dovážena z Kanady, USA, Maďarska, Rumunska, Jugoslávie, Slovenska a z celé oblasti Moravy a Slezska. Kvalitu výrobků kontrolovala dobře vybavená laboratoř. Původní vodní kolo o průměru 5,4m a šíři 3m poháněné horní vodou bylo nahrazeno v roce 1925 turbínou zn. Voigt o výkonu 40 HP a tato byla v roce 1940 nahrazena výkonnější s výkonem 72 HP v rezervě byl ještě stacionární motor o výkonu 41 HP. Nutno ještě dodat, že s mlýnem pracovala také moderní pekárna.

Okresní hejtmanství zařadilo mlýn do moderního továrního provozu s automatickým zařízením. Obdobně pochvalně se vyjádřila živnostenská komora v Opavě.

Pan Adolf Schöbel byl jediným majitelem mlýna. Měl tři spolupracovníky kteří se starali o nákup obilí dopravu a prodej výrobků. Jako obsluha mlýna pracovalo deset osob. Provoz mlýna byl ukončen po druhé světové válce.

A ještě třetí mlýn tak zvaný Getreidemühle (obilný mlýn), ten patřil do komplexu sklárny Mnichov která vlastnila také svoji pekárnu a hospodu.

                           MNICHOV OD PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY

  

Po první světové válce chtěla nacionálně myslící část německého obyvatelstva ustanovit v pohraničí autonomii nebo připojit Sudety k Německu, byly dokonce pokusy o ozbrojený převrat. Těmto snahám udělala přítrž až Československá armáda která obsadila Opavu a další větší města. Poté nastal v pohraničí klid který trval až do hospodářské krize. V roce 1935 když se v Německu ujala moci NSDAP v čele s Adolfem Hitlerem začalo to v našem po-hraničí opět vařit. Ordneři z Henleinovy strany veřejně vystupovali proti pražské vládě a napadali vše co jen trochu připomínalo Čechy. Jejich hesly „Ein Reich, ein Volk, ein Führer nebo Heim in Reich“ bylo pomalováno kde co. Když v roce 1937 Henleinova strana vyhrála volby vše se ještě zhoršilo. Proto začala československá vláda opevňovat pohraniční oblasti. Toto opevnění procházelo na Vrbensku také Mnichovem, jehož okolí je opevněno pěchotními sruby navzájem propojenými zákopy a mohutnými protitankovými příkopy.

Vše bylo ale marné. Po Mnichovské zradě a obsazení pohraničí vojsky Wehrmachtu, musela 7.X.1938 československá armáda svoje pozice vyklidit a s ní všichni kdo nesouhlasili s novým režimem, hlavně Češi.

Toto se ale německému obyvatelstvu krutě nevyplatilo. Po vyhlášení války museli rukovat do Wehrmachtu a mnoho jich padlo hlavně na Ruské frontě. A to nebyl ještě konec Po válce museli podle Benešových dekretů nosit potupné bílé pásky na rukávech. Byli šikanováni některými výrostky s tak zvaných Revolučních Gard a po roce 1946 odsunováni do Německa. Mohli si vzít jen 50kg na osobu ne však zlato, stříbro, drahé kameny, rozhlasové přijímače atd. některé osady se úplně vylidnily jako na př. Adamov nebo značně poklesl počet obyvatel, Mnichov, Heřmanovice, Horní a Dolní Údolí atd. Po válce začala výroba v Mnichově upadat. Podniky se zavíraly a likvidovaly. Bylo zde založeno JZD ale neprosperovalo a tak se ho ujaly Státní Statky. V roce 1960 přestala samostatná obec Mnichov existovat a stala se mistní částí Vrbna pod Pradědem.

• 1773 - zima bez sněhu, po novém roce tři týdny pršelo
• 1784 - v létě veliké lijáky. Povodeň zničila všechny mosty i několik obytných domů poblíž řeky
• 1812 - veliké letní povodně způsobily veliké škody
• 1817 - tuhá zima, pak veliké povodně a sucha, neúroda, hlad
• 1829 - 10. - 12.června silná povodeň, v červenci padal sníh
• 1830 - cholera, v létě záplavy a neúroda
• 1847 - 14.června silná povodeň
• 1860 - 13.července veliká povodeň
• 1880 - 5.srpna nebývalá povodeň způsobila mnoho škod
• 1884 - 15.června průtrž mračen a povodeň
• 1903 -11.července povodeň jaká dosud nepamatována - zničená sklárna, zbořeny všechny mosty(mimo mnichovského)
• 1907 - povodeň
• 1940 - silná povodeň
• 1997 - 6.července povodeň, která napáchala obrovské škody nejen na obytných domech, silnicích, mostech, železnici, ale i na lidských životech. Škody na přírodě, které se jen stěží dají vyčíslit

Poslední velkou povodeň v dějinách samostatného Mnichova zažili starší občané 19.a 20. května 1940. Tato povodeň zanechala mnoho škod na polích, nivách, mostech ale i na obytných domech. Celý týden nad územím Sudet ve dne v noci neustále pršelo k tomu se přidal tající sníh a nakonec ještě průtrž mračen, takže země byla nacucaná jako houba a okolní hory byly vidět jen v šedé barvě. Všechny tři přítoky řeky Opavy, Černá, Střední a Bílá se z hodiny na hodinu proměnily v obrovské dravé řeky. V Horní Vsi (horní část Mnichova) zanechala voda strašnou spoušť. Zničila všechny lávky a odplavila kus císařské silnice. Cesta na Suchou horu se úplně rozpadla. Voda také strhla dům rodiny Englischové.

Zvlášť velké škody nadělala velká voda na Střední Opavě ve videl-ském údolí. V Železné zničila železobetonový most na spojnici prv-ní a druhá huť, Bílý Potok, Vidly, když po vykopání odvodňovacího kanálu bez něhož by byla zatopena velká část Železné, voda podemlela základy a most se prolomil.

Z povodní je také jedna perlička. Při povodni v roce 1903 utrpěla kotelna ve sklárně firmy Richter značnou ztrátu, přívalová vlna vytrhla dva kotle z jejich ukotvení a spláchla je s sebou. Kotle nebyly po povodni nalezeny. Až po 37 letech po povodni v roce 1940 když voda odplavila staré nánosy štěrku se kotle objevily až u Karlovic, samozřejmě již jako železný šrot.

Po válce začala česká správa kvůli povodním zpevňovat břehy které měly vodu při vysokém stavu udržet v korytě ale jak víme z roku 1997 tak se to moc nepodařilo.

Kronikáři pečlivě zaznamenávali všechny velké povodně a tak především o Videlském údolí o Bílém Potoce, Železné a také o Prostřední vsi v Mnichově (na Loukách) nám zanechali v různých starých nákresech a záznamech data velkých povodní které zde od roku 1750 proběhly.

Zapsáno to bylo takto 25 srpna 1750 při průtrži mračen byly zničeny mosty a některé domy. Stejné povodně při nichž byly na Vrbensku některé domy a mosty odplaveny se opakovaly také v letech 1768, 1784, 1817, 1829. Dále 10 až 12 června 1847, 14. června 1860, 13. června 1879, 6. června 1888, 5.srpna 1894 a již uvedená povodeň v roce 1903.

Dalším extrémem který nám údolí Opavy dopřálo byla voda nízká. V údolí Opavy vládlo takové sucho, že všechna tři ramena vyschla a vrbensko se ocitlo bez pitné vody. Toto se stalo v letech 1802 a 1811. Přáním všech občanů jistě je, aby v naší řece tekla kříšťálová voda, byla plná pstruhů a v jejich březích sídlili ledňáčci. Aby na březích stály četné mlýny a pily a tvořily nádherný ráz naší horské krajiny.

Toto je hrubý přehled firem a spolků pracujících v Mnichově v roce 1925. prakticky všechny tyto firmy do roku 1960 zmizely. Nejdéle fungovala cukrárna a kamenolom.

                                           Tato hospoda dříve patřila sklárně.

                                                   Mnichov – Niederdörfel

                                   Mapa obou Josefových hamrů z roku 1624.