Pověst z Fürstenwaldu
O Helence na Zámeckém vrchu
Jeden císař který vládl nad Moravou byl tak zlý člověk, že se proti němu vzbouřili i šlechtici,kteří ho nechtěli uznat za svého pána. Dva bratři, páni z Vrbna je vedli a tak se dali s císařem do války. Císař ale měl více peněz a tak si z nakoupených žoldnéřů mohl postavit daleko větší armádu.Proto také válku vyhrál.
Potom začal odbojné šlechtice chytat a trestat. Pána Hanuše z Vrbna chytili a na Špilberku potrestali smrtí stětim. Vdově ponechali z celého majetku jen hrad nad Vrbnem zvaný Fürstenwalde.
Vdova tam žila s malou Helenkou, pohrobkem po panu Hanušovi, deset let. Když maminka zemřela zůstala Helenka na starém hradě, kde ji vychovávala její stará teta.Ta Helence často vyprávěla o jejím statečném otci a živila v ní odmalička nenávist k císaři, který dal pana Hanuše popravit.
Ale ještě nebyl všem dnům konec a strýc Hynek který císařovi uprchl s několika známými šlechtici, psal z uher kde čekali, že přijde čas a císař bude z moravské země utíkat jako kdysi oni. Ale nedočkali se.
Když vtrhli do země Švédové, ukázala se sice naděje, že se přece jen všechno k dobrému obrátí, ale zůstalo jen při naději.Švédští rejtaři tehdy obsadili Vrbno a že byli s horníky stejné víry, dobře si navzájem rozuměli.Také Bruntál dobyli jen hrad nad Vrbnem vzdoroval.Ten drželi císařští pevně v rukou a nechtěli se vzdát. Jakmile chtěli Švédové střílet z těžkých tarasnic, dal jim císařský velitel vzkázat, že mají na hradě jako rukojmí dvě ženské,Helenku a její tetu a začnou-li Švédové šturmovat dá obě ženy bez milosti popravit. Švédský obrist byl kavalír, nechtěl mít na svědomí smrt nevinných žen a proto nedobýval hradu násilím. Dostal se tam však v přestrojení za horníka a brzy se domluvil s Helenkou jak by šlo hrad dobýt bez prolévání krve.
Toho léta docházelo Helence právě dvacet let a tak si vyprosila na vojácích kteří ji hlídali,aby směla oslavit své narozeniny velkou hostinou. Svolili beze všeho, kdo by také odmítl hezkému děvčeti. A byla velká tabule, jídla a pití tolik, že císařští brzy leželi zmoženi na zemi. Na tuto chvíli Helenka čekala.Vytratila se z hodovní síně a utíkala na nejvyšší hradní věž. Odtud zamávala bílým šátkem směrem k Vrbnu.To bylo smluvené znamení a Švédští vojáci vtrhli do hradu a lehce jej dobyli. Sama Helenka jim otevřela hradní bránu a to bylo radostné uvítání.
Škoda, přeškoda, že radost mladých lidí netrvala dlouho. Ještě červnu toho roku přitáhlo ohromné císařské vojsko. Strhla se strašlivá bitva Švédský obrist v ní padl, třebaže všichni Vrbenští horníci Švédům pomáhali nic naplat. Císařští vtrhli do hradu a začali vraždit pálit a ničit.Helenka před nimi utekla do věže kde byl uskladněn střelný prach. Když začali císařští vylamovat dveře vhodila do prachárny hořící louč.To byl konec pověsti i hradu Fürstenwalde.Všechno vyletělo do povětří.
