Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pověst z Rabensteinu

12. 1. 2010

Před mnoha staletími za vlády přemyslovců, vedla hlubokými jesenickými údolími, kolem zlatokopeckých osad a ryžovišť kupecká stezka z Moravy do Polska a Německa. Kraj to byl pustý zarostlý pralesem, který obývala jen divoká zvěř.
  Ale jakmile se začalo těžit zlato začaly nesváry mezi Polskem a Moravou o místní území.Navzájem se napadli olupovali a vraždili.Olupovali také kupce kteří na koních a oslech vozili po těchto stezkách své drahocenné zboží také potraviny, nástroje a zbraně.
  Proto nařídil král místní šlechtě vlastnící tato území, vystavět kolem obchodních stezek a ryžovišť pásmo strážních hradů a tak byly postaveny i dva hrady na Bílém Potoce. Dolní z nich, jehož hlavní opevnění stálo na vysoké skále pod kupeckou stezkou a v jehož prostorách za hradbami se mohli unavení kupci i jejich zvířata ukrýt před nebezpečím, dostal jméno podle Bílého potoka ,,Bílý Kámen‘‘ tedy Weisenstein.Obrazek
  Horní hrad z jehož vysoké věže bylo dobře vidět na kupeckou stezku a také daleko do kraje toto vše střežil.Proto dostal jmé-no Havraní Kámen, tedy Rabenstein.To proto, že havran je symbol bystrosti. Vystavěním těchto a dalších hradů byli loupežníci vypuzeni z těchto končin.
  Co se ale nestalo. Po několika desetiletích za vlády krále Jana o kterém je známo, že se o království příliš nestaral, byl ustanoven purkrabím na Weisensteinu nějaký Ulmann z Linavy. Tito pánové z Linavy to byla pěkná čeládka. Jedni podnikali vražedné a loupeživé výpravy z hradu Edelstein na území vratislavských biskupů a druzí přepadali kupecké karavany a poddané vratislavského biskupa     přímo u svých bílopotockých hradů.
Tyto nájezdy a loupeže se purkrabímu z Weisensteinu hrubě nevyplatily. Byla na ně podánastížnost u opavského hrabětes prosbou o sjednání nápravy. Žádosti a prosbě bylo vyhověno.Hrabě sebral vojsko a přitáhl k hradům.     Pak začalo obléhání, které trvalo delší dobu,než posádka vyhladověla. Nakonec se obhájci hradu   vzdali, ale pan Ulmann uprchl. Protože toto se událo již za vlády krále Karla nebyly bílopotocké hrady k ochraně tolik potřebné, nechal je hrabě rozbořit.
A to je konec povídání o Weisensteinu a Rabensteinu. Ještě dnes je vidět na skalách nad říčkou,,Bílý potok‘‘ zbytky zdí, věží, budov a hradeb.Jinak ale tyto hrady pomalu upadají do zapomenutí.

Obrazek

 

Obrazek