Z historie Vrbna pod Pradědem

 Kostelní kronika

Na počátku 17 století stávala na náměstí ve Vrbně r.1611 povýšeném na město, katolická kaple sv.Michala, jež byla r.1626 zničena protestanty. I vedlejší dřevěný kostelík, který byl v letech 1621 – 1624 vybudován habsburským arcivévodou Karlem, velmistrem řádu německých rytířů(dále jen ŘNR), byl téměř zničen.

Na podzim r.1634 přikázal řádový místodržící Georg Wilhelm von Elkerhausen postavit nový, kamenný kostel a to uprostřed náměstí. Stavba probíhala od jara 1635 do podzimu 1637. Kostel byl podélný, jednolodní se čtyřbokou věží v ose hlavního průčelí a sakristií, připojenou k epištolní straně. Hlavní vchod byl v přízemí věže a další vchody byly proraženy v bočních průčelích. Věž měla cibulovitou střechu. Vnitřek byl plochostropý s dřevěným podhledem pokrytým malbami s biblickou tematikou.

Postupem času byl kostel, stavěný prý pro 1000 věřících, těsný obyvatelům Vrbna. Od konce 18 století probíhaly přípravy k jeho zvětšení. Dokonce byl už několikrát dovezen a na poslední chvíli odvezen stavební materiál. Situace se změnila až zásahem nového velmistra ŘNR, arcivévody Maxmiliána, jenž dal popud nikoliv k přestavbě starého kostela, nýbrž k jeho zboření a vybudování nového. Vedením stavby byl pověřen arcivévodův architekt Maxmilián Wilsch z Bruntálu a stavebním dohledem polír Josef Gruner. Jako stavitel je uváděn krnovský podnikatel Karl Latzel a jako tesař Johann Peschel z Rýžoviště.

    Ohláškový list z roku 1819

           Dáno v původním kostele z roku 1637     

Demolice starého objektu začala 28.V.1837 a 24.IX.1837byl položen v přítomnosti velmistra základní kámen novostavby.

Vzhledem k malé únosnosti sypké zeminy bylo zapotřebí vykopat velmi hluboké základy a podklad ještě zpevnit dubovými piloty. Z týchž důvodů       byl   pozměněn původní plán dvouvěžové stavby ve prospěch budovy s jednou, podstatně nižší věží. Během roku 1838 byla hrubá stavba lodi a kněžiště již hotova a pod střechou. Již 18.IX.1841 se mohl bruntálský děkan Johann Reichel obrátit na arcibiskupskou konsistoř se žádostí o vysvěcení téměř dokončené stavby. Oslavy svátku sv.Michaela archanděla se už konaly v novém kostele. Ke svému závěru však stavební práce nedospěly bez vážných komplikací. Při budování nejvyššího patra věže se ve zdivu objevily praskliny, věž se bez mála odtrhla od lodi a celé stavbě hrozilo zřícení. Ukázalo se, že ani podklad zpevněný pilotováním nemá žádoucí statické vlastnosti a že stavební práce nebyly provedeny v dostatečné kvalitě.

Plenty lícového zdiva byly vyvázány ze špatně vypálených cihel a kvalitní lité jádro nahrazovala směs úlomků a rumoviska ze starého kostela. Vnitřní pilíře, zesilující zdivo, byly prý ponechány duté.Viníkem byl zřejmě architekt Wilsch. Arcivévoda při své návštěvě Vrbna v létě roku 1843 místo hotové novostavby nalezl ruinu. Na jeho příkaz byla stavba stažena železnými obručemi a trhliny ve zdivu a klenbě zaceleny. Původně chtěl rozhořčený velmistr ruinu rozmetat střelbou z děl. Pět zvonů bylo do věže umístěno 18.VI.1844,v srpnu byly do kněžiště umístěny skulptury Bernarda Kutzera. Z následujícího roku pocházejí postraní oltáře, věnované továrníky Weissem a Grohmannem a křížová cesta podle J.Führicha, dar továrníka Eisnbacha. Roku 1871 namaloval Rudolf Templer na objednávku G.Grohmanna pro vrbenský kostel obrazy Neposkvrněného početí a Snímání s kříže, roku 1889 Poslední soud a v následujícím roce Růžencovou Madonu.

Kostelní lavice jsou dílem stolaře Johanna Rupricha, jenž je rovněž autorem vyřezávaných částí všech tří oltářů. V roce 1901byl kostel, dosud bíle malovaný, vymalován opavským malířem Paulem Assmannem. V roce 1908 byl presbytář vydlážděn mozaikovou dlažbou a ostatní prostory mramorem. V jižní zdi byl v roce 1925 zřízen památník padlým z 1.světové války, jehož reliéfní podobu vytvořil Supíkovický sochař Engelbert Kaps.

Hlavní oltář.

Tvar podobný antickému chrámu, po stranách klečící cherubové.

V rozích presbytáře stojí na postamentech sochy sv.Petra a Pavla

a mezi nimi skulptura archanděla Michaela s mečem, váhami a přemoženým Satanem.

Boční oltáře.

Vlevo oltář Panny Marie, naproti znázorňuje Josefa – patrona rodiny. Boční oltáře doplňují dvojice soch vlevo sv.Jáchim a Anna, vpravo Zachariáš a Alžběta.

Napravo od oltáře sv.Josefa kazatelna bez nohy a se stříškou opatřenou bohatou figurální výzdobou, alegorií Víry, Naděje a Lásky. Klenba lodi je vyzdobena čtyřmi nástropními malbami, znázorňujícími Obětování Izáka, Zvěstování Panně Marii, Ježíše jako přítele dětí a sv.Alžbětu. Strop kněžiště nese v rozích malířské medailony se čtyřmi evangelisty a na západní straně presbytáře je zobrazena sv. Trojice.

Kostel byl vysvěcen s patřičnými ceremoniemi 29.IV.1844.

DALŠÍ  FOTOGRAFIE viz: FOTOGALERIE