Gesenek - Fürstenwald - Vrbno díl 1
Důkazy o osídlení a těžbě zlata na Vrbensku pocházejí již z doby před naším letopočtem,(nález ohniště u zbytků rýžovnického splavu v Suché Rudné. Uhlíkovou metodou bylo zjištěno stáří 1500 let před n.l.což byla doba Bronzová tzv. Unětická kultura) což ale neznamená, že bylo osídleno zrovna údolí ve kterém se Vrbno nachází. Asi do konce 4 století zabírali tato území Keltové. V 5 století přitáhli do těchto končin Slované a začali postupně ostatní kmeny vytlačovat. Jsou to ale jen domněnky které jsou podloženy jen nálezy a vykopávkami. Říká se, že Slované byli jen zemědělci kteří neuměli zpracovávat kovy a proto je to asi museli naučit jejich předchůdci.* Jisté je, že v době Velkomoravské říše již Slované kovy zpracovávat uměli. Po rozpadu Velkomoravské říše připadlo toto území českým králům. K prvnímu rýžování v našem okolí došlo kolem roku 1000 v Gruntu (dnešní Horní Údolí – stará hornická obec pod Příčným Vrchem). Z XI. století jsou již písemné doklady o tom, že tato naleziště patřila do majetku biskupství ve Vratislavi které bylo založeno polským vévodou Boleslavem a císařem Otou III. Rok 1150 – Stará historická cesta z Olomouce přes Šternberk a Engelsberg která také procházela vrbenským údolím dále do Zuckmantelu a Vratislavi byla průkazně a právoplatně nazývána Vojenskou cestou jak uvádějí doklady uložené v konzistorním archivu v Olomouci. Tyto doklady uvádějí ještě další osady které v tomto roce cestu roztroušeně lemovaly. Což také nepřímo dokazuje, že osada Gesenek v té době asi existovala. Již za Přemyslovských knížat. se začínají stavět nové hraniční hrady v této výstavbě pokračoval také král Václav I. a začíná se také pomalu obnovovat těžba zlata. Když se stal Václavův syn Přemysl Otakar moravským markrabětem tak se těžba zlata a také výstavba měst rozběhla naplno. Již v roce 1221 byla hornická osada pod hradem Edelstein povýšena na město Zuckmantel (Zlaté Hory). V roce 1212 byl povýšen Bruntál a začala přibývat další další města. Nutno dodat, že také Heřmanovice se svou tvrzí a klášterem dostaly práva trhové vsi.
Vše nasvědčuje tomu,že hornická osada Gesenek zřejmě vznikla již ke konci 12 stol. při těžbě zlata o níž je první zmínka z roku 1097 u staré vojenské cesty vedoucí z Bruntálu přes Andělskou horu do Vratislavi.Tato původní osada však byla zničena i s původním hradem Fürstenwald (Freudenstein) za nájezdů Zlaté Hordy v roce 1241jak uvádí Otmar Kloske v knize Chronik von Würbenthal Konec této osady mohla také přivodit morová nákaza, která je udávána v polovině 13 stol..Protože se o toto území bohaté na zlato a další nerosty vedly neustálé spory s vratislavským biskupstvím a opolským knížectvím, začal nemanželský syn Přemysla Otakara II. opavský kníže Mikuláš I. ve druhé polovině 13 stol, zřejmě na popud svého otce s výstavbou pásma hraničních strážních hradů.
*Jisté je, že Slované na Ukrajině vyráběli železo již ve IV. Století.
* * Bitva u Lehnice
Dodatek k historii Vrbenska o zničení původní osady Gesenek
Dne 9. dubna 1241 se postavili Slezští a Polští rytíři za podpory Řádu Německých Rytířu a oddílu Templářů vojskům Čingischána. Přesto, že měli čekat na českého krále Václava I. který jim spěchal na pomoc, zahájili boj bez něj. Čingischánovo vojsko skládající se z velké části z Tatarů ale jejich útok odrazilo a nakonec za pomocí vynikající bojové taktiky tatarských bojovníků zvítězilo. Spojenci byli poraženi a jejich velitel Velkopolský kníže Jindřich II. Pobožný padl.
Po vítězství u Lehnice se chtěli Čingischánovi vojáci dostat přes Kladsko do Čech v tom jim mělo zabránit vojsko krále Václava I.. K boji ale nedošlo, protože Mongolové dostali zprávu o smrti svého nejvyššího velitele v Uhrách. Proto otočili a spěchali přes Moravu do Uher. Z toho vyplývá, že nemohli a ani neměli čas plenit Slezsko a Moravu.
Z ničením Slezska a Moravy začal až o 12 let později v roce 1253 Uherský král Béla IV.
Jak mohlo dojít k historické chybě a záměně Bélova vojska za Tatary?
Protože historické záznamy o ničení Slezských a Moravských vsí, měst a hradů Mongoly neexistují a pověst o obléhání tehdy hlavního města Moravy Olomouce se nezakládá na pravdě, jak udávají historici. Čingischánovi vojáci neměli čas a tak rabovali jen co nutně potřebovali, stravu pro vojáky a krmivo pro koně. Je sice pravda, že dobili a zničili klášter Na Hradisku, ale to jen proto, že mniši opevnění v klášteře se urputně bránili vyrabování jeho zásob.
V roce 1253 považovalo místní obyvatelstvo Bélovi vojáky za Tatary ale Tataři to nebyli. Část Bélova vojska tvořili Kumáni, kteří se vizáží i oděvem Mongolům velmi podobali. Tak, že se při zápisech do kronik všechno posunulo o 12 let zpět do doby kdy Mongolové Moravou procházeli. Z toho vyplývá, že by osada Gesenek (dnešní Vrbno) mohla být zničena i s hradem Freudenstein (starý Fürstenwald) nejdříve v roce 1253..Což je o 12 let později než udává místní kronikář Otmar Kloske.
Bitva u Lehnice 9.dubna 1241
O hradu Fürstenwald Kloske uvádí : „V roce 1247 dal Přemysl Otakar II. postavit hrad nový, pevnější a krásnější a aby se lišil i jménem od původního dostal jméno,, Neu Fürstenwald“. Nový hrad byl postaven na kopci na západní straně vrbenského údolí nad soutokem řek Bílé a Střední Opavy (dnes Zámecká Hora) v nadmořské výšce 854m/nm. Tento hrad se poté stal jedním z hlavních správních středisek opavského vévodství.
Freudenstein do roku 1253 Neu Fürstenwald konec XIII stol.
Weisenstein Rabenstein
Strážní a celní dvojhradí na Bílém Potoku
Počátky německé kolonizac
V roce 1263 dává vratislavský biskup Thomas zlaté doly lénem a v Gruntu ustavuje soud s pravomocí lenních pánů. Zlatonosný kraj tento soud určitě potřeboval. Soudní rozsudky se nedochovaly, zřejmě shořely tak jako doklady města Zuckmantel při požáru hradu Edelstein. Po roce 1310 je správce opavského panství Mikuláš I. na popud našeptávačů donucen králem Janem Lucemburským vzdát se vévodství a odejít se země. V roce 1318 potvrdil syn Mikuláše I. Mikuláš II. lenní přísahou věrnost králi Janovi.
_____________________________________________________________________________________________________
Celé znění listiny z 3. 7. 1318
(uloženo ve Státním Ústředním Archivu v Praze, I. odd., Archiv Koruny České č. 87)
Zavazujeme také sebe, své zvrchuřečené dědice a nástupce předeslanou přísahou osobně složenou, skládáme slavný slib našemu panu králi a jeho zvrchuřečených dědiců a nástupcům a slibujeme, že kolikrátkoli a kdykoli týž náš pan král přikáže nebo jeho nástupci přikážou, že ho i je podpoříme a chceme podporovat i skrze naše dědice a nástupce proti každému člověku věrně a podle svých možností jako jeho věrný vazal a na věky ve všem a jednotlivém, co vyžadují a požadují lenní práva a co má a je povinen také každý vazal ve všem činiti svému pravému pánu.
Přitom zvláště zdůrazňujeme to, že v případě, že bychom my nebo kterýkoliv z našich legitimních dědiců a nástupců, kteří po nás ve zvrchuřečeném vévodství nastoupí, zemřeli a nezanechali legitimních synů, hned od té chvíle se totéž vévodství se vším a jednotlivým, co bylo svrchu uvedeno, svobodně vrátí ke zvrchuřečenému našemu panu králi, jeho zmíněným dědicům a k řečenému království českému. Slíbili jsme konečně a slibujeme složením slavnostní přísahy, že budeme my, naši dědicové a nástupci pod přísahou trvale na věky zachovávat a neochvějně plnit vše i jednotlivé, co je svrchu uvedeno.
Svědkové pak, kteří přizváni k tomu a povoláni byli přítomni svrchu uvedenému jednání, jsou tito: totiž jasná knížata páni Boleslav a Hynek vévodové slezští, urození muži Oldřich hrabě z Hanavy, Ota z Bolantu, Petr z Rožmberka - nejvyšší komorník Království českého a Jindřich z Lipé - podkomoří téhož království, Oldřich ze Žebráka - purkrabí pražský, Beneš z Vartemberka - číšník a Heřman z Miličína - stolník řečeného království, Oldřich z Říčan - sudí zemský, Těma z Koldic, Jindřich z Lichtemberka, Heřman a jeho bratr Hynek - synové Půty z Frýdlantu, Bernard z Cimburka - mečník, Plichta z Adlaru, Heřman ze Zvířetic, Jan Zcanborius řečený ze Šildberka, Zbyněk ze Žebráka, Spacman z Benešova, Sezema z Heršteinu a Zdeněk Kovan.
Na svědectví toho jsme dali vyhotovit tuto listinu a potvrdit ji přivěšením naší pečeti.
Dáno v Praze, dne 3. července, léta Páně 1318.
V roce 1318 dostává opavské vévodství lénem syn Mikuláše I., Mikuláš II. který se snaží zavést v zemi konečně pořádek. Tahanice o zlaté doly však pokračují a tak vévoda Mikuláš II. odnímá v roce 1337 veškerý majetek včetně Zuckmantlu dosavadním držitelům a převádí jej na biskupa Nankera. Zuckmantel (Edelstadt) nyní Zlaté Hory, nesl svůj druhý název podle mohutného hradu Edelstein, což volně přeloženo znamená drahokam.Tento hrad i se zlatohorským panstvím v roce 1339 král Jan Lucemburský protiprávně odtrhl od opavského vévodství a vrácen byl až v roce 1361 králem Karlem IV s tím, že chce napravit nespravedlnost svého otce. V roce 1348 (24. srpna) najdeme první zmínku o místech kde dnes stojí město Vrbno pod Pradědem. Z tohoto roku je listina, která dokazuje, že osada Gesenek původně rozložená kolem toku řeky Opavy existovala již dříve. Listina obsahuje latinský text smlouvy mezi vrchností a vedoucím jedné z kolonizačních skupin, tak zvaným lokátorem, Hanzem Bruxerem o obnovení dávno zaniklé osady Gesenek. Výňatek z jejího latinského textu doslovně zní: ,,..restaurare et infirmare seu oppidum sub castro nostro Fürstenwald vulgo Gesenek nunucupatum et judicium en dicta convalle Gesenek…“(…obnovit či znovu vystavět bývalou osadu pod hradem naším Fürstenwald v údolí zvaném Gesenek a zřídit v ní soudní úřad pro celé toto údolí jinak zvané Gesencke…“ viz Kodex dipl. Siles XX.- čís. 102).** Šlo tedy o velkou osadu, protože v té době se pod názvem oppidum označovaly velké osady ale také města. Nová osada byla pojmenována podle hradu “Fürstenwald" .
**Tato listina nepřímo dokazuje, že původní osada Gesenek ležela na jiném místě, zřejmě někde v blízkosti hradu Freudenstein.
***Z roku 1250 je také první zmínka o Mnichově, bohužel je jen v ústním podání. Dokumentace o založení Mnichova se ztratila.
Důkaz o dávném osídlení našeho okolí, nálezy kamenných nástrojů z ml. doby kamenné z okolí Starého Města.
Po smrti Mikuláše II. v roce 1377 bylo opavské vévodství rozděleno mezi jeho syny a hrad Fürstenwald a města Freudenthal (Bruntál) a Jägerndorf (Krnov) připadly vévodovi Janovi.
V roce 1428 bylo vrbensko také postiženo husitskými bouřemi. V červnu 1428 sem přitáhly oddíly Prokopa Holého a utábořily se kousek od Gruntu u skal které se dodnes jmenují Táborské. 12 června 1428 vzali husité útokem Hermanstadt po těžkém boji husité zvítězili. Poté zničili tvrz a značně poničili klášter i městečko. Zajato bylo 28 věřících a klášterních sester. Tito zajatci byli odvezeni a mezi Ondřejovicemi a Mikulovicemi nemilosrdně povražděni. (viz něm. Kronika Heřmanovic) Jeden z oddílů se vydal směrem na osadu Fürstenwald (Vrbno). Zde ale husité nepochodili a byli zdejšími horníky za pomoci Zikmundových císařských vojáků z Bruntálu poraženi. Zajatci byli mučeni, poté zaživa naházeni do staré šachty a zasypáni. K této události se váže pověst o nedostavbě věží Vrbenského kostela který měl mít původně dvě věže. Umučení husité jsou v této pověsti uváděni jako důvod propadání stavby a praskání zdiva.
Rod pánů von WÜRBEN
(z Vrbna)
Po roce 1450 si pronajal bruntálské panství rod pánů z Vrbna. Vrbnové měli ve svém erbu štít se zlatým sloupem který byl prostřelen šípem. Toto jim bylo dáno Francouzským králem za záchranu jeho života. K tomu patřily tři zlaté lilie umístěné v dolní části erbu. Vrbnové byli velmi bohatý rod ze severní části Slezska. Rod Vrbnů založil klášter ve Vratislavi a v roce 1241 bojovali Vrbnové proti Tatarům v bitvě u Lehnice. Jan Jindřich z Vrbna byl vratislavským biskupem a to od roku 1302 do roku 1319. V 15 stol. získali Vrbnové některé statky od opavského knížactví a v roce 1506 odkoupili celé panství Bruntál. Dědic panství Jan z Vrbna zde založil novou větev rodu která vymřela v 17 stol.
=
Erb pánů von Würben
Do poloviny třináctého století přibylo na Moravě jen několik zeměpanských hradů, ale do konce století přibylo zhruba asi 50 hradů. V první polovině 14 stol. pak na severní Moravě a ve Slezsku přibylo zhruba 30 hradů a většina starších hradů byla rozšířena a důkladněji opevněna. Od roku 1467 se staly Morava a Slezsko bojištěm, na němž se neodehrávala jen větší část bojů mezi vojsky Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína, ale také ničivé drobné bitvy mezi jejich přivrženci. V těchto bojích zvlášť neblaze prosluli Matyášovi žoldnéři, tzv. Černá rota, pod vedením Franze z Háje.
Přichází rok 1450 a v našem kraji se objevuje bohatý rod pánů ze slezského Wierbna (dále jen z Vrbna). První dochovalá zmínka je z konce roku 1473 ve které se uvádí Jan z Vrbna jako zástavní pán Bruntálu. Zda získal Jan bruntálsko za tažení krále Matyáše, není známo. Známo ale je, že tažení je úzce spjato s bruntálským panstvím a to proto, že Jan proti Matyášovi neválčil ale přestoupil na jeho stranu
Po smrti Jana v roce 1477 připadlo panství jeho nezletilým synům Bernardu, Hynkovi a Mikulášovi ale panství spravoval jejich strýc Hynek z Vrbna na Heralticích. V roce 1496 potvrdila krnovská kněžna Barbora zástavní majetek na 10 let. Protože zástava nebyla vyplacena koupili bratři v roce 1506 bruntálské panství se vším příslušenstvím. V listině sice nejsou uvedeny doly, ale za výčtem práv je všeobecná formulace, že jestli bude na bruntálském panství nalezena jakákoliv ruda ať zlatá, stříbrná, měděná či železná bude dědičným majetkem pánů z Vrbna a jejich potomků.
Cena 3000 zlatých za panství byla velmi nízká a nesvědčila o výnosných dolech, ale naopak o velmi zanedbaném panství. Toto jistě vrbenští jako bývalí nájemci velmi dobře věděli a přesto panství které jim později značně vynášelo koupili. Po zakoupení panství začal zájem o dolování značně stoupat. Stoupá však také počet sporů mezi majiteli a důlními podnikateli o placení tzv. horního desátku pánům z Vrbna. Nepodařilo se dostavět Andělskou Horu, která měla být městem zajišťujícím rozvoj dolů. O nepořádcích svědčí i to, že horní registra jsou založena až v roce 1553. dále je tu spor opavských měšťanů s Janem st. z Vrbna o vodu z Bílé Opavy, kterou Jan svedl 6 km dlouhým příkopem k dolům v Suché Rudné které se nacházely v povodí řeky Moravice. Tento spor Jan vyhrál protože dokázal, že kanál byl v provozu již před 100 lety. Je třeba také dodat, že do roku 1460 byl hrad Fürstenwald pány z Vrbna přestavěn a používán asi do poloviny 16 století jako hrad sídelní. Tak se píše v kronice města Krnova.
Fürstenwald po přestavbě.
Rozvětvený rod pánů z Vrbna vlastnil na Moravě mnoho pozemků hradů a vesnic. Na příklad v roce 1541 Sovinec, v roce 1602 ves Slatinu s tvrzí, Bartošovice, tvrz Vřesinu, Hlučín atd..Dále po roce 1608 nechal Hynek z Vrbna opravit a dostavět hornickou osadu Fürstenwald kterou v roce 1611 povýšil na horní město Vrbno.
Z dochovaných dokumentů se dá zjistit, že rod pánů z Vrbna byl opravdu velmi bohatý. Zde je část soupisu skvostů odkázaných Alinou Bruntálskou z Vrbna, synovi Janu Fridrichovi a dceři Juditě Rebece.
Zlaté předměty – perly 4x se ovíjející kolem krku s rubínovým srdcem, menší perly 8x okolo krku, „holspant“ darovaný k svatebnímu veselí, páter kol krku s rubíny a perlami, španělská práce, zlatý řetízek o váze 80 dukátů, zlatý řetěz pasírovaný o váze 280 dukátů, ozdoba na klobouk se zlatými růžemi v každé z nich dvě perly a malý rubín a další a další klenoty ze zlata, stříbra a drahých kamenů a také další předměty ze vzácného dřeva drahých látek a kožešin.
V roce 1621 však vláda Vrbnů nad bruntálským panstvím končí. Panství je konfiskováno a prodáno ŘNR za směšnou cenu 200 000 zlatých. Jeden z pánů zůstává v zahraničí (Uhry) druhý je odsouzen k smrti a v Opavě popraven za odboj proti katolické církvi a císaři.
Jan st. Bruntálský z Vrbna Hynek st. Bruntálský z Vrbna
Jan starší Bruntálský z Vrbna a na Heralticích komoří knížectví Opavského 1543
Náhrobek pánů z Vrbna v Bruntále
Vlevo Jan mladší Bruntálský z Vrbna 1586-92 Moravský zemský hejtman.Vpravo Hynek mladší Bruntálský z Vrbna 1601-08 majitelé panství Bruntál.
V letech 1465 – 1475 sváděl u Bruntálu a Benešova těžké boje Jiří z Poděbrad s vojsky Matyáše Korvína. V těchto bojích bylo zničeno 19 obcí od Benešova po Pocheň.
V roce 1477 umírá první nájemce panství Jan Bruntálský z Vrbna.
V roce 1500 uvedl vratislavský biskup Jan Roth do provozu nový hamr v osadě Einsiedel (Mnichov) a zároveň byly rozšířeny rudné doly.
Po odkoupení panství v roce 1506 začali páni z Vrbna věnovat zvýšenou pozornost těžbě zlata a jiných kovů. Začaly se zakládat nové šachty a ryžoviště, počet horníků rostl a tak se začaly zvětšovat i osady. Na březích Opavy vznikaly nové drtírny a tavírny rud. Také na svazích Vysoké hory kolem cesty do Engelsbergu (Andělské Hory) byla řada těchto dílen. K jejich provozu bylo použito vody z tzv. prvního a druhého pramene které vyvěrají pod Vysokou horou.
Od roku 1530 se začíná šířit protestantismus kazatel Martin Lanjus známý svými znalostmi bible a poutavým kázáním získává stále více přívrženců.
V roce 1554 opět vypukla v celém Slezsku morová nákaza tzv.Černá smrt. Vrchnost znovu doplňuje obec Einsiedel (Mnichov) osadníky z Ottmuchova a ze severního Slezska. Obci Mnichov a jejímu okolí bylo nařízeno spálení všech příbytků kterých se Černá smrt dotkla. V údolí Opavy se zastavily práce v hutích a v dolech, zastavilo se také rýžování zlata a trvalo několik let než se zde objevili noví horníci a hutníci. Toto období se nazývalo druhá kolonizace.
V roce 1570 uvádí vratislavský biskup Kaspar von Logau do provozu nový hamr v Mnichově. V tomto hamru byl pravděpodobně později změněn provoz z hutního na pilařský (pila Albert Tietze). Kolem tohoto hamru si začali hutníci stavět své příbytky.
I když první zmínka o Einsidelu je z roku 1350(v souvislosti s hlízovitým morem) je rok 1576 oficiálně považován za datum založení Mnichova proto, že zakládací listina se ztratila a nebyla již nikdy nalezena.
V roce 1590 nechal vratislavský biskup Andrea Jerin v Mnichově postavit další hutě, založil také vápencový lom a sklářskou huť. Dále vydal nová nařízení týkající se roboty (povinnost pracovat pro vrchnost). Současně souhlasil aby po smrti majitele domu, pozemku, dobytka atd., mohli dědici s tímto majetkem volně disponovat.
Rok 1600 je zapsán jako rok neúspěšný ve kterém panovala drahota a hlad. Otrubová polévka chléb z otrub byly hlavní potravou poddaných. Sušila se jedlová kůra která se po jemném rozemletí míchala s otrubami. S této směsi upečený chléb byl přece jen trochu chutnější a lépe stravitelný. V tomto roce zemřelo mnoho lidí podvýživou.
Vrbenská městská garda
Píše se rok 1611 je to rok velkých oslav. Dne 24. června byla povýšena hornická osada Fürstenwald na svobodné horní město VRBNO. Titul městu propůjčil Jindřich Bruntálský z Vrbna který nechal dobudovat čtvercové náměstí a hornickou kolonii v prostoru dnešních ulic Krejčího, Jiráskova a Střelniční. V této době byla také založena první škola. K oslavám povýšení na město byla ustanovena stočlenná městská garda která se v pozdějších letech zúčastňovala všech oslav ve městě. Městský znak se skládal ze dvou částí v menší horní polovině je zobrazena liška v dolní části pak horník vezoucí rudu z dolu znak je rozdělen zlatým břevnem které přidali páni z Vrbna ze svého erbu. Znak symbolizuje zalesněný kraj oplývající zvěří který byl zcivilizován zásluhou hornictví a pánů z Vrbna.
Městský znak.
V roce 1616 byly vydány přísné protireformační předpisy a luteránství začíná ustupovat, majitel panství podporuje kardinála Ditrichsteina z Olomouce.V roce 1620 po bitvě na Bílé Hoře nastal pád evangelické šlechty. Nastaly soudy popravy a konfiskace majetku. Také majitelům panství Bruntál a Krnov byl majetek zabaven.V roce 1621 byl oživen provoz na staré vojenské cestě poštovním provozem z Olomouce do Vratislavi. Zprvu jen poštou kurýrní, později pak dostavníky. Poštovní provoz široce oživil dění v obcích jimiž kurýři a dostavníky projížděly. Kolem poštovní cesty musely být postaveny přepřahací stanice u nich se živili hospodští, kováři, koláři a další řemeslníci a zemědělci.
Páni z Vrbna byli horlivými přivrženci proti císařské šlechty, která se zúčastnila v roce 1618 vzpoury proti Ferdinandovi II. Hynek z Vrbna se svým bratrem Janem byli jedněmi z hlavních organizátorů této vzpoury. To se jim ale krutě nevyplatilo.Po bitvě na Bílé Hoře Přistoupil Ferdinand II.k potrestání všech odbojných protestantských stavů. Příslušníci české šlechty, kteří nejvíce podporovali vzpouru byli v roce 1621 postaveni před Opavský soud. K soudu se ale dostavil pouze Jan, Hynek byl v té době s politickým posláním v Uhrách. Oba páni z Vrbna a 11 dalších šlechticů bylo odsouzeno k trestu smrti. Popravě která byla vykonána v roce 1621 vykonána se vyhnul jen Hynek který se ze zahraničí již nikdy nevrátil a zemřel v cizině.
V roce 1616 byly vydány přísné protireformační předpisy a luteránství začíná ustupovat, majitel panství podporuje kardinála Ditrichsteina z Olomouce.
V roce 1620 po bitvě na Bílé Hoře nastal pád evangelické šlechty. Nastaly soudy popravy a konfiskace majetku. Také majitelům panství Bruntál a Krnov byl majetek zabaven.V roce 1621 byl oživen provoz na staré vojenské cestě poštovním provozem z Olomouce do Vratislavi. Zprvu jen poštou kurýrní, později pak dostavníky. Poštovní provoz široce oživil dění v obcích jimiž kurýři a dostavníky projížděly. Kolem poštovní cesty musely být postaveny přepřahací stanice u nich se živili hospodští, kováři, koláři a další řemeslníci a zemědělci.
Třicetiletá válka, dobývání vodní tvrze Jeseník (Freiwaldau).
Od roku 1624 začínají platit velmi přísná náboženská nařízení. Protože náboženská rozdílnost byla hlavním důvodem rebelií proti císaři, mají poddaní Zlato Horského panství povinnost sjednotit se pod víru římsko-katolickou. Žádné jiné náboženství zde nesmí působit a všichni protestantští faráři musí okamžitě opustit svá působiště a majetky.
Plán postavení vojsk generála Torstensona a vojsk císařských z 29.VI. 1642. Vlevo v malém oválu byl švédský opevněný tábor ve směru od Karlovic stáli císařští a hranici mezi vojsky tvořila Poštovská cesta.
Dobývání Fürstenwaldu císařským vojskem.
Rok 1670 se zapsal velmi dobrou úrodou avšak také tuhou zimou ve které umrzlo mnoho lidí a zvířat.
Rok 1671 se vyznačoval horkým a suchým létem, na polích všechno uschlo a vznikaly polní a lesní požáry. Města Bruntál, Andělská Hora a Vrbno kutají zlato společně ve zlatodole v Suché Rudné. Tento provoz končí až v roce 1742.
V roce 1672 je nad Střelniční ulicí upálena další žena nařčená z čarodějnictví.
Dne 12.srpna 1692 je ve městě a jeho okolí zaznamenáno velmi silné zemětřesení. Je zapsáno, že na domech vznikly široké trhliny, padaly komíny a v okolních horách se zřítily skalní stěny. Zemětřesení zřejmě poničilo i okolní zříceniny hradů.
Rok 1694 se zapsal jako rok nevydařený, byla neúroda a zavládla drahota.
V roce 1703 byly založeny nové hamry v Ludwigstahlu (Ludvíkov). Pro jejich výstavbu byla za 100tolarů vykoupena stará pila a následně zrušena. Kolem hamru vznikla osada Ludwigstahl která měla původně 29 usedlíků.
V roce 1716 byl v Mnichově místo dřevěné kaple postaven nový kostel, který byl v 19 stol. přestavěn ve stylu novogotickém.
Mnichovský kostel.
Rok 1720 je zapsán jako rok s krutou zimou ale s krásným jarem a létem a s dobrou úrodou.
V roce 1733 bylo nařízeno zvýšení cen dřeva. Toto bylo důkazem zvýšené poptávky a počátku jeho nedostatku.
V roce 1735 byly na celém zlatohorském panství poprvé sázeny brambory.
Krnovský urbář 1738
V roce 1751 od 11.srpna pršelo nepřetržitě 6 týdnů.
Krnovský urbář 1752
V roce 1763 je dosud nezadlužené město, zatíženo dluhem 34 000 zl.
Nejstarší část železáren v Železné.
(Nepomukův hamr).
1786.Kronika Ludvíkova udává: v noci 26/27. II. silné zemětřesení.
V roce 1817 byla tuhá zima a opět následovala drahota.
Rok 1819 přinesl opět povodně a velmi teplé léto.
V roce 1820 vypukla ve městě epidemie spály které podlehlo mnoho dětí.
V roce 1825 bylo o vánocích nezvyklé teplo, dokonce rozkvetly fialky.
V červenci a srpnu 1832 byla velká vedra.
V roce 1836 se ve městě opět vyskytla cholera.
Vrbenský kostel dostavěný v roce 1844.
V roce 1840 vznikají ve Vrbně první továrny. Byla založena huť a továrna na Zbraně. (součást bývalého Moravolnu). Vyráběly se zde pušky a pistole a odlévaly se zde koule do děl a mušket.
V dolní části obrázku je vidět poslední část zbrojovky.
Rok 1841 se zapsal mírnou zimou bez sněhu a v létě velkými vedry.
V roce 1843 je zaznamenáno studené a deštivé jaro.
Rok 1846 je zapsán jako rok neúrodný.
Mezi 21 a 23.únorem 1850 bylo vrbensku postiženo silnými sněhovými bouřemi.
V roce 1853 byla koncem prosince arktická zima které předcházela větrná smršť.
Také v roce 1854 přírodní živly nadále ovládaly kraj. Dne 15.února za kruté zimy a větrné smrště se nikdo nemohl odvážit vyjít z domu.
Výroba kyseliny sírové a sklárna Richter.
Dne 17.května 1858 bylo zahájeno vyučování na dívčí škole. Vyučovaly zde sestra povolané z řádového kláštera a školy v Opavě. V tomto roce byla také zahájena výroba v přádelně lnu E. Grohmanna.
Výroba nýtů Heider poté Grohmann a syn.
Ve městě se opět vyskytla cholera. Dne 6.června napáchala vichřice v oblasti Vysoké hory veliké škody na lesních porostech. Přívaly vody odplavily na svazích zeminu i s budoucí úrodou. V původní německé kronice je bouře a vichřice popsána jako „strašná“.V roce 1865 byl zahájen provoz v továrně na kovové zboží. Dne 6.června 1866 veliká bouře zničila obrovské plochy lesa v létě padal sníh ve městě se opět objevila cholera. Pruské vojsko se ubytovalo ve městě. V roce 1867 po 40ti - letém působení jako učitel odchází Stefan Ascher na odpočinek a pobírá 350 zl. penze ročně, továrník Primavezi zahajuje stavbu přádelny lnu.
Pruské vojsko ve Vrbně 1866.
Továrna na kovové zboží Heider později Grohmann.
Přádelna lnu později Juta Primavezi.
Na místě starého hamru byla postavena Niťárna
Grohmann.
Radnice a c.k. soud na náměstí.
O roce 1868 je zaznamenáno, že byl úrodný, dobře dozrálo ovoce a byla dobrá sklizeň obilí. Sedmý a jedenáctý prosinec jsou zaznamenány jako černé dny zdejších lesů. V Ludvíkově padlo 31 000 sáhů (64 000 plm) dříví. Vítr který to způsobil, přišel od JZ a poškodil nejvíce JZ a západní okraje, východní a severní svahy zůstaly ušetřeny.
Dne 1.září 1869 byl ve Vrbně zřízen c.k. okresní soud, berní a depozitní úřad, notářství a C. k. četnická stanice. Notářský nebo soudní depozitář uschovával movitosti státního notářství nebo u soudu v případech stanovených státním předpisem, rozhodnutím soudním či správním. Tento rok je považován za špatný, studené jaro a deštivé léto, neúroda. Na řece Opavě je firmou Feik a Grohmann postavena pila která později přešla do majetku Josefa Nitsche.
Pila Feik a Grohmann poté Josef Nitsch.
Dne 20 června 1871 pobyl ve Vrbně arcivévoda Vilém.
V roce 1872 byl podzim jaký nikdo nepamatoval. V listopadu znovu vyrostly a rozkvetly květiny. Byla zahájena stavba odvozní cesty pro svážení dříví podle Skalního potoka.
Dne 2.prosince proběhly v celém mocnářství oslavy 25 let panování císaře Františka Josefa I. nejinak tomu bylo ve Vrbně a kronikář dodává, že oslava proběhla slavnostně.
V roce 1874 byl ve Vrbně založen hasičský sbor
Vrbenští hasiči s parní stříkačkou.
Rok 1875 začal velkými výkyvy počasí. Březnová krutá zima zabila mnoho zvěře. V dubnu přišla povodeň. Přes to, že na Pradědu a Vysoké Holi ležel v červenci a srpnu sníh, byla úroda bohatá. V prosinci se platilo za libru (450g) hovězího masa 28 kr.
Rok 1877 začal mírnou zimou. V únoru začaly pučet stromy a objevili se první komáři ale 26.září napadl první sníh. Dne 14.června předkládá odborná škola dřevořezbářská ve Vrbně zprávu Slezské obchodní a živnostenské komoře v Opavě, že škola bude přemístěna z Buchbergstalu do Vrbna a bude umístěna v samostatných místnostech 1 patra domu č.p.210. archivy uchovávají 28 knih a 4 fascikly ve kterých jsou doklady o založení školy včetně roku 1902.
V roce 1878 byla ve Vrbně otevřena první lékárna. Její majitel německý lékárník PhMr. Hugo Meissner ji pojmenoval „U Salvatora“. Byla to velká budova, celé přízemí zabíral lékárenský provoz a v patře byl byt pro magistra.
V roce 1879 napadl uprostřed května sníh a 6.června přišla povodeň. Po špatné sklizni nastala nouze. Plavební kanál v Železné končí svoji činnost. Je zahájena stavba cesty podle Bílého Potoka.
O velikonočních svátcích 28.března 1880 bylo překrásné jarní počasí, jaké již nebylo řadu let. Dne 5.srpna přišla povodeň, která napáchala mnoho škod a 15.srpna opět pustošivá průtrž mračen. Mírná zima s jen občasnými mrazy. Dne 5.listopadu byla otevřena železniční trať Milotice – Vrbno. První os. vlak projel touto tratí až 15.prosince.* v tomto roce je také vypuštěna a zrušena plavební nádrž u chaty na Hrázi tzv. Mikulášův dvůr. Chata měla název Dämmbaud a nádrž Klaushof.
